Josef Sudek (1896 - 1976)

Strom (série Mionší), 50. léta

vintage gelatin silver print | 17 x 11,8 cm

PROVENIENCE
Sbírka významné historičky fotografie.

Mionší bylo posledním “poutním místem” velkého fotografa, v posledních letech svého života už jinam nejezdil. Sudek vždy cestoval nerad a jen tam, kde měl přátele. Do beskyd jezdil nejdále, od roku 1949 až do 70.let.

JOSEF SUDEK se narodil roku 1896 v Kolíně do umělecké rodiny. Otec Václav byl malířem a dekoratérem a zemřel krátce před Josefovými třetími narozeninami. O rok mladší sestra Božena se vyučila v kolínském atelieru sestřenice Bohumily Bloudilové fotografistkou-retušérkou a od roku 1930 byla pomocnice v bratrově atelieru v Praze. Sudek šel do učení na knihaře – tam také začal fotografovat. V roce 1913 získal tovaryšský list a nastoupil jako knihař v Nymburce. Na začátku roku 1916 sestavil album originálních záběrů Prahy. V první světové válce osmnáctiletý Sudek narukoval do severních Čech, kde byl v bojích na italské frontě zasažen granátem a přišel o pravou paži. Dochovaly se 3 alba z vojenského života. První polovinu dvacátých let prožil Sudek na pražských Invalidovnách. V karlínské vznikl cyklus fotografií Z invalidovny. V roce 1924 absolvoval Státní odbornou školu grafickou, obeslal světové fotosalony a v létě zahájil focení dostavby chrámu sv. Víta. V roce 1926 začal pracovat pro nakladatelství Družstevní práce, pro které výtvořil s designérem Ladislavem Sutnarem propagační snímky ve funkcionalistickém duchu. Rok nato získal nájemní smlouvu na zahradní ateliér na Újezdě, kde zakložil svou firmu. Seznámil se s malířem Františkem Tichým, jehož podporoval i jako například další umělce Jana Bendu, Andreje Bělocvětova, jejichž díla sbíral. Kolekce prací narostla v letech 1930-45 na tisíc kusů. První samostatnou výstavu měl Sudek v říjnu roku 1932 v Krásné jizbě, která vybrala 26 mistrovských fotografií na kalendář. Za okupace zahájil pravidelná úterní setkání přátel při poslechu klasické hudby. S velkoformátovou kamerou začal práci na osobnějších tématech - cyklus Okno mého ateliéru. 100 fotografií s námětem Prahy vychází v albu Pražský Hrad. Podílí se též na portfoliu originálů Moderní česká fotografie s předmluvou Karla Teigeho. V roce 1944 vyzval Emanuel Poche Sudka ke spolupráci na knize Karlův most. Navzdory tendencím se Sudek vrací k technice pigmentu. V šedesátých letech začal Sudek obývat prostory hradčanského domu v Úvozu, přičemž se v jeho bytě scházeli přátelé, významní čeští umělci, například malíř J. Zrzavý, architekt O. Rothmayer či básník J. Seifert. K pětašedesátým narozeninám, získal, jako první fotograf, titul zasloužilý umělec a k sedmdesátinám vláda propůjčila Josefu Sudkovi Řád práce. V roce 1976 vznikly tři velké výstavy Sudkových fotografií k jeho osmdesátinám – v Praze, Brně a západoněmeckém Aachenu. Umírá 15. září 1976 v Praze. Pozůstalost, kterou zpracovala historička Anna Fárová čítá 21 tisíc pozitivů, přes 55 tisíc negativů a 618 výtvarných děl bylo následně předáno institucím. V roce 1995 vydalo nakladatelství TORST velkou monografii s textem Anny Fárové. Následně vyšly jednotlivé cykly Sv. Vít, Reklama, Portréty, Okno mého atelieru, Prales Mionši, Zátiší.

VYVOLÁVACÍ CENA: 40 000 Kč