Emil Filla patří bezesporu k nejvyhledávanějším a značně ceněným autorům českého umění 20. století. Tato všestranná osobnost zde reflektuje na špičkové úrovni odkazy evropské avantgardy či moderny. Zvláště kubistické tvarosloví považoval autor za jakýsi univerzální jazyk nového nastupujícího věku – za společné médium zastřešující i potlačující osobní vklad. A tak se kolem roku 1928 dostal i k lyrickému kubismu, k tzv. bílým zátiším, v nichž spojoval lyričnost a expresi či realitu s plošnou až geometrickou znakovostí. K této uvolněné představě, jak dokládá zde nabízená kresba, se dostal také pod vlivem surrealistického hnutí. Kresba až metafyzického rázu pochází z období, kdy se Filla rovněž zúčastnil velké mezinárodně zastoupené výstavy pod názvem Poezie 1932, signalizující u nás rozhodující vlnu surrealistické poetiky.