František Tichý byl mimořádnou osobností a solitérním tvůrcem – malířem, kreslířem, ilustrátorem. Známý je svými tématy – poetickými cirkusovými výjevy, které mu sloužily jako metafory tragických poloh života. V jisté linii je blízký Picassově tvarosloví, zvláště jeho neoklasicistní etapy. V nich ustupuje improvizace a nahodilost – přichází kompozice a řád, který přesto odkazuje k tušenému dramatu. V této mimořádné ukázce se snoubí tvůrčí volnost s přísnou kázní, která však umocňuje drženou tajemnost či osudovost.