František Tichý byl kontroverzní osobností, totalitním režimem stále více odmítanou. Jeho pedagogická činnost na pražské UMPRUM, stejně jako volná tvorba, byly utlumeny a vykázány z veřejného dění. Malíř s poetickou duší se stále více nořil do drobných privátních záznamů – studií, které se vyznačují akvarelovou lehkostí a průzračnou barevnou škálou. Právě zde je nejvíce patrná autorova přirozená bravura a pohotovost, schopnost postihnout a stylizovat nahlíženou realitu do nadčasové roviny.