Vladimír Janoušek, absolvent ateliéru Josefa Wagnera na pražské UMPRUM, patří k nejvýraznějším sochařům druhé poloviny 20. století. Ve své tvorbě spojoval netradičním způsobem klasický odkaz i obdiv k moderní civilizaci. Takto se i prezentoval ve své nejrozsáhlejší zakázce pro Expo v Ósace a v nastoupeném směru pokračoval i na počátku sedmdesátých let. Od té doby se zde vyskytují principy variability, ale i skladebnosti ze syrově pojatých plošných fragmentů, které se i v různých variacích objevují na známých černobílých kresbách. Ty mnohdy rozpracovával dále v monochromních reliéfech. Autorova respektovaná, i dnes ceněná tvorba se však na veřejnosti v době normalizace nemohla vyskytovat, neboť umělec patřil k nejpronásledovanějším autorům své generace.