Jitka Válová, členka skupiny Trasa, se ve své tvorbě věnovala tématu figurálního podobenství – střetávání či zápolení. V dynamickém rukopisu dosahovala naléhavosti sdělení a morálního mementa. V pozdějších pracích se klasická malba uvolňovala a dávala do souvislosti s dávnými mýty a rituály, kdy se tělesné tvary odhmotňovaly. Autorka stavěla více na liniích, které se však díky chvatnému nanášení – lití barev, setkávaly i s prvky náhody. Mnohdy se tak její kompozice přirovnávají k vzletným hudebním motivům.