Tomáš Císařovský prolíná v klasickém médiu olejomalby na plátně svou konceptuálně vedenou cestu. V portrétní linii se více než v krajinářské poloze oddává vizuální a významové hře, která se stala jeho poznávací a respektovanou značkou. V promyšlené kompozici tak rozehrává možnosti tázající se po identitě a způsobu dorozumívacím respektive sdělení. Zobrazené téma však přesto zůstává v typické víceznačnosti i sémantické náznakovosti a stává se autonomní rovinou mapující prostor i meze přímého a „pravdivého“ zření.