Otakar Slavík byl v našich krajích nezvykle radikálním koloristou. Obvykle se vyjadřoval v barevném řešení figury v prostoru, který se v průběhu sedmdesátých let ztlumil také v důsledku společenské situace. Jeho práce inspirovaly díla oblíbeného Cézanna či Seurata, ale i barokní odkaz. Autor dlouhá léta působil nuceně v undergroundu. I toto prostředí však musel opustit a roku 1977 byl vyštván do vídeňského exilu. Tento představitel nové citlivosti vystavující také se skupinou Křižovatka, se nadále ubíral vlastním směrem, kdy jasně definoval svou imaginaci na poli hutné barevné hmoty.