Dnešní moderní svět činí lidstvo čím dál více nevšímavým a to díky pohodlí, které nás obklopuje. Nacházíme se nyní daleko za hranicí tušení jednoty člověka a přírody. Člověk je stvořitelem umělé inteligence, která má do určité míry nahradit existenci jeho samého. Někteří roboti nejen že jsou schopni vnímat svět jako takový, ale rovněž si dokáží vytvářet vlastní náhled, vyhodnocovat svůj vliv na něj a využívat tak zpětnou vazbu. Problematika, jíž se okrajově dotýkám, v současné době nenabývá výrazně větší aktuálnosti než by tomu bylo dříve. Můj zájem se soustředil na vytvoření plastiky robota v minimalizujícím světle umocňující použití průhledného plexiskla jakožto výchozího materiálu. Důraz na křehkost a čistotu provedení se snoubí s touhou sochu do jisté míry odhmotnit. Vzniká tak něco mezi prostorovostí hmotnou a kresebnou, která se odvíjí od vztahu našeho pohledu a dopadu světla.