Jiří Sopko, člen skupiny 12/15 a dlouholetý pedagog na pražské Akademii, patří k mimořádným osobnostem své generace. Od konce šedesátých let je řazen do linie groteskní figurace s expresivní nadsázkou a hlásí se tak k nové vlně imaginace. Jeho projev je spontánní, lehký, barevně prosvětlený. S časem přibývá absurdity a kráčejících bezcílných postav, dále „hlavonožci“ seriálově množení, ale i osamostatnělé hlavy plující na hladině koloristické matérie, zdánlivě bezstarostné, v hlubinách však varující a nesoucí enigmata naší cyklické existence.